Rota Vicentina
Fishermen's Trail - Rybářská stezka
Tento trail je přibližně 230 km dlouhý a vede v jižním Portugalsku ze Sines do Lagos ve 13 etapách.
Já se inspirovala u Katky Marešové letos v lednu, že tady se rozhodně chci vypravit.
Potom několik okolností na začátku listopadu mě dovedly k tomu, že bych ráda odjela někam sama. Sama se sebou. Vstříc svému strachu ze samoty.
Neměla jsem příliš možností, termín padl na 17. - 30.11.2025, což nakonec byl dokonalý termín pro krásných slunečných 14 dní a také dokonalý termín v mém měsíčním cyklu ;-)
První den putování
Lagos - Burgau (19 km, převýšení 200 m)
Cesta začíná na vlakovém nádraží Lagos a vede kolem přístavu a dál kolem oceánu po krásných dřevěných lávkách a chodnících.
Nevím, kam se dívat dřív, počasí je dokonalé, sluníčko hřeje, je asi 20 °C.
V Luz jdu kolem krásné pláže, tak neodolám, abych šla zkusit vodu. Není vůbec ledová, tak se ráchám v oceánu, paráda... Ale potom už maličko nestíhám, tak spěchám dál... Původní plán byl dojít ještě do další vesnice, ale to už nestíhám, protože po 17 hodině zapadá slunce.
Ubytování jsem nechala na poslední chvíli ve vzoru Camina, že kam přijdu, tam něco najdu. A ejhle, tady to funguje jinak... Ubytování je jen přes Booking nebo Airbnb, tak hledám a hledám a nacházím poslední volný pokoj za cenu 60 EUR, pak už jen hotely za 200 a víc... Mazec.
Restauraci na večeři taky nenajdu, všechno zavřený. Aspoň jsem našla samošku tak večeřím sušenou šunku a croasant...
Druhý den putování
Burgau - Salema - Sagres (26,5 km, převýšení 500 m)
Sice jsem vstala brzo, ale nakonec jsem vyrazila až před 8 hodinou. Dnešní den má být náročný... Když jsem vylezla na první kopec nad vesnici, tak v dálce vidím vesnici, to má být ta Salema asi 6 km a potom až úplně v dáli na obzoru další - Sagres. Přijde mi nemožné, abych tam dnes do večera došla a ani vzdušně to nemůže být "jen" 25 km...
Ale tak šlapu dál. Nahoru a dolů, jeden kopec za druhým, na útes a dolů... Cesta občas vede třeba metr od kraje útesu, ani mi to nepřijde, než si potom všimnu, jaký je sráz dolů...
Cesta je opravdu nekonečná, ikdyž ty útesy a pláže, to je taková nádhera. Ale i ty kopce, co pořád zdolávám, jsou nekonečné. A občas tak strmé, že sama přemýšlím, jak to sakra zvládnu. Ale naštěstí jsou ty útesy většinou max 100 m n. m., tak jsem za chvíli nahoře, vydýchám, chvíli rovinka a zase strmě dolů... Díky bohu za hůlky, pomáhají do kopce a šetří kolena směrem dolů.
Do Sagres jsem dorazila až před západem slunce, takže jsem se na cestě trápila nekonečných 9,5 hodin. Poslední hodina cesty byla opravdu velmi náročná, štípající puchýře na chodidle, ramena bolely z těžkého batohu.
V Sagres jsem se odměnila steakem, nebudu dnes šetřit, dnes musí být odměna. A byl úžasný, nejlepší jaký jsem kdy měla.
Třetí den
Odpočinek v Sagres
Dlouho se válím v posteli, pak si vezmu notebook a jdu na pláž. Najdu skvělou restauraci, kde si dám luxusní rybu a pracuju.
Pak se válím na pláži, jdu se okoupat, ikdyž se mi moc nechce. Trochu se ochladilo, fouká, tak se musím hned po vylezení z vody osušit a teple obléknout.
Večer jdu znovu na ten úžasný steak, byl včera tak boží, že si to musím zopakovat.
Čtvrtý den putování
Sagres - Vila do Bispo (23 km)
Vyrazila jsem ráno před 7 hodinou a krásně stihla východ slunce za městem. Nádhera.
Pokračuju dál k Cabo de Sao Vicente, od kterého začne má cesta směřovat nahoru na sever. U majáku začne šíleně foukat a fouká celý den opravdu hodně, že si musím obléct všechno, co mám, rukavice, čepici, mikinu i svetr, bunda je samozřejmostí.
Cesta ale vůbec neutíká, ikdyž je to většinou jen rovina, za majákem je to samý písek, nohy mám těžké a je to zas nekonečné...
Přemýšlím, proč tady vlastně jdu, už mě to vůbec nebaví ;-)
Restaurace
Jídlo je tady vážně úžasné. Užívám si ryby, v Sagres jsem teda byla i 2x na steaku. Tuňák v Arrifaně je naprostý kulinářský orgasmus. Tak níže aspoň pár fotek...