Camino de Santiago
Den 0. Camino - 13 km
Začátek na konci cesty, u katedrály sv. Jakuba v Santiago de Compostela. A proč ne? Nerada dělám něco, že by se nějak "mělo".
A tak vyrážíme na cestu na konec světa, téměř 100 km za 4 dny, to není zas tak málo. A musíme se do týdne vrátit k našim malým dětem.... Tak to teď pro nás jinak nejde....
Dnešek byl náročný, odjezd v 1:30 na letiště, celý den cesta, přesuny na letištích a později odpoledne v Santiagu. Večerní procházka po kavárnách kolem katedrály a úžasná večeře s vínem.
Den první - 25 km
Jsem úplně KO. Puchýře, vedro, spálená, všechno bolí.
Dnešek teda stál za to. Byla to větší zkouška, než jsem čekala... Ale 2x jsme se koupali, bomba a večer úžasná večeře. A zítra znovu. Ještěže mám ty zelenáče, celý den skoro bez jídla, jen chlorela, ječmen, snídaně malá a večeře až v 8. A ječmen na spálení je úžasný a na hojení puchýřů.
Perfektně značená cesta. Značky byly skoro na každých 100 metrech, když jsme ve vesnici váhali a neviděli značku, byl v okolí vždycky nějaký človíček, který hned mával, kterým směrem, ani ptát jsme se nemuseli.
Po cestě jsme zastavily u velkého jezu, kde bylo krásné osvěžující koupání.
A ubytování nakonec bylo s bazénem, tak to bylo příjemné, bazén byl celkem teplý, ikdyž přírodní koupání je lepší jak ta chlorovaná voda...
Den druhý - 37 km
Tak jestli jsem včera byla vyřízená, tak dnes no comment.....
Jsem fakt šťastná, že jsem to zvládla. Zkoušky jsou to ale zajímavé, když nás vyrazila skupinka. Už včera jsem cítila, že tu cestu potřebuju jinak, zastávky a tempo, tak jsem se ráno trhla jako první.... Holky říkaly, že dnes dáme asi 21 km, dál to je otevřené. Já teda hned věděla, že chci jít 27 km... Když to půjde. A cestou jsem se cítila báječně. Bolavé nožky se musely rozchodit, zastávky mi naopak přidávaly té bolesti.
Tak jsem prostě šla a šla a sama sebe jsem překvapila, kolik jsem ušla.
Jen to sluníčko, spálené ruce bolí, ale naštěstí bylo pod mrakem a na zítra vysílám také přání sluníčko pod mrakem. Ubytování úžasné, zatím jsem sama na pokoji... Já si přála samotu a krásný pokojíček, všechno se mi plní. K tomu ubytování i s restaurací, to jsme včera neměli, tak jsem šťastná, že mám i jídlo pod nosem, ani to nemůžu celé sníst....
Den třetí - 36 km
Už jsem kousíček od cíle. Spím v cílovém městečku Fisterra a zítra si jen "vyběhnu" 4 km k majáku, kde je konec trasy....
Dnes se mi vstávalo celkem lehce a i když všechno bolí, člověk si tak nějak zvykne. Cestou jsem si říkala, že to je škoda, že už nikam dál nejdu, že to tak rychle uteklo. Tak jsem se rozhodla, že se vrátím s otevřenou letenkou na pár týdnů, naplánuju nějakou trasu do Santiaga - třeba 200, 300 nebo 500 km. Třeba na podzim, třeba příští rok, třeba za dva roky... Prostě to stálo za to, ale bylo to krátké.
To bych nevěřila, že řeknu.
A já se bála, že to nezvládnu... Těch 90 km teď. A už mám v nohách od pondělí asi 114 km. Jinak ať to jen nemaluju na růžovo, dnes to bolelo fakt hodně.... A jít bez opalováku a bez olejíčku byla teda kravina. Sluníčko na spáleniny bolí víc jak otlačené nohy.
No, ale taky jsem si dnes uvědomila, že člověk je fakt schopný ÚPLNĚ čehokoliv. Záleží, jestli vydrží, protože vždycky přijdou po nějaké době těžkosti. Můžou to být těžkosti jeho vlastní chybou nebo okolnostmi.... A nemyslím si, že je to o tom, jít či dělat něco za každou cenu. Myslím, že to jde říct i na spoustu věcí obecně v životě.
Když jsem dnes po cestě poprvé uviděla oceán, to bylo něco, rozbrečela jsem se dojetím....
Tuto cestu fakt přeju každému, stojí to za to.
Na konci cesty....
Na konci světa....
Santiago de Compostela - Fisterra
Den čtvrtý
Na konci cesty. Znovu k majáku na západ slunce a spaní v ubytovně s 11 chlapíky.
Den pátý
Rozloučení s oceánem. Vrátím se...
A cesta na letiště.
Neodletěly jsme....
Oslavily jsme Hely narozeniny.